Překlady z/do japonštiny

Japonština a tedy: 日本語, nihong je aglutinační jazyk, kterým hovoří asi 130 milionů lidí. Má jedno z nejsložitějších písem, kdy se využívá kombinace kandži – což jsou čínské znaky, hiragana a katakana. A dokonce je kombinována i s latinkou ve formě rómadži. Patří do skupiny japonsko-rjúkjúských jazyků.

Příbuznost a podobnost japonštiny s korejštinou je tak evidentní, že mnohdy vypadá jako zcela shodná. Je proto s podivem, že stará japonština a korejština jsou velice rozdílné. Japonština zřejmě vychází z austronéského a altajského jazyka. Původně se japonština podobala polynéským jazykům – hlavně foneticky a až později začala přejímat kontinentální prvky altajských jazyků.

Tři různé jazykové sady se používají tak, že základ slova se vytváří v kandži – čínských znacích a koncovky slov jsou vyjádřeny v hiragana. Katakana se využívá pro mluvený přepis cizích slov. Zvláštností je také vynechání mezer mezi slovy a tedy splývání textu. Znaky jsou uspořádány do sloupců a čtou se shora dolů a řazeny jsou opačně – zprava doleva.

Znaky kandži nejsou výslovností, ale pojmem. Každý znak se může různě číst podle významu. Tady lze také nalézt podobnost s latinou v evropském kontextu. Čínština totiž zásadním způsobem ovlivnila japonštinu. Čtení znaků je zkomoleným nebo vulgárním výrazem původní čínštiny.

Japonština používá buď slabičné řazení slov podle abecedy, nebo se používá starý systém, který využíval mnich Kúkai a nazývá se iroha. Odvozen je od mnemotechnické pomocné básně. Japonský překlad je tak zajímavě rozmanitý a může být vytvořen různým způsobem. Japonština má další zvláštnosti a těmi jsou například vlivy jiných jazyků, jakými je v současnosti angličtina.