Překlady z/do hebrejštiny

Jedná se o velice starý semitský jazyk. První texty se objevují již v 10. století před Kristem. Hebrejština se používala v Israeli a Judě, což byla dvě starověká království. Sám jazyk pak přímo souvisí s rozvíjením židovské kultury a náboženství.

Nestaršími písemnými památkami jsou: Gezerský kalendář z 10. století, Samařská ostraka z 8. století, Šíloašský nápis ze 7. století nebo Lakíšská ostraka z 6. století – vše před naším letopočtem. Jedná se tedy o staré texty, které určovaly kulturní dědictví celého světa. U kalendáře se jedná o malou vápencovou destičku s vyrytými daty. Ostraka je skutečně částí či střepinou, která popisuje vyloučení občana z kolektivu. Chizkijášův tunel sloužící jako vodní cesta je u vchodu opatřen nápisem a vyryt do skály – nazývá se Šíloašský nebo Silvánský nápis. A Lakíšská ostraka je série dopisů, kterou psal vojenský velitel.

Hebrejština je nejrozvinutějším semitským jazykem. Je podobná arabštině například používáním hlásek ve, alef a jod k prodloužení samohlásek. Také se oproti starým biblickým jazykům, jako byla babylónština, značně zjednodušila. Odstraněn byl způsob skloňování slov a především zájmen. Vývoj jazyka vedl k jeho zjednodušení a je možné jej sledovat po velmi dlouhou dobu. Hebrejština tak slouží jazykovědcům celého světa k porovnání vývoje jazyků.

Základem sloves jsou tři hlásky, které se pomocí předpon a přípon časují. Pokud se týká časů, nemá hebrejština typické rozdělení na minulý, přítomný a budoucí čas. Naopak využívá bohatě rozdíly dokonavého a nedokonavého děje a s těmi pracuje. Existuje řada rozdílů, o kterých se při překladu hebrejštiny dále zmíníme.