Překlady z/do finštiny

Finský jazyk patří do ugrofinské skupiny jazyků. Velký vliv na vývoj finštiny měly germánské jazyky. Finština má předminulý i předpřítomný čas a poměrně málo využívá tvoření budoucího času pomocí sloves, raději využívá vedlejší věty.

Prvním finským překladem je Bible – konkrétně Nový zákon. Vliv Švédska a švédštiny je zcela zřejmý. Používala se jako úřední jazyk až do doby, kdy se Finsko ocitlo pod nadvládou Ruska. Z důvodu oslabování švédského vlivu byla sověty podporována finština. Protože finským jazykem mluví jen asi 6 milionů lidí, měly na vytváření pravopisu a gramatiky vliv další jazyky, kterými byla jako v případě Dánska – hanzovní němčina, samozřejmě ruština, baltské jazyky z důvodu polohy a již zmíněná ruština. Dokonce se ve finštině objevují vlivy angličtiny.

Pro posluchače finštiny se jeví jako dlouhoslovné spojení řady slov. V podstatě je tak finština tvořena, ale nikoliv jako slova, ale k základu slova jsou připojovány různé koncovky. Ty pak mohou označovat způsob, rod a třeba číslo.

Ve finštině narazíme na 14 a někdy dokonce 15 pádů, takže čeština v tomto směru vypadá jako chudý příbuzný, ačkoliv 7 pádů je také nadprůměr. Toto jsou všechny pády: nominativ, genitiv, essesiv, partitiv, transitiv, inessiv, elativ, elativ, adessiv, ablativ, allativ, abessiv, komitativ, instruktiv a akuzativ.

Místo přivlastňovacích zájmen užívá finština osobní zájmena. Slovesa se ohýbají podle čtyř tříd, tedy mají tvar oznamovací, rozkazovací a podmiňovací a tzv. potenciál, kterým se vyjadřuje pravděpodobnost. V základních rysech nejsou překlady finštiny složité a mnohé tvary odpovídají českým ekvivalentům. Finština je dosti melodická a je patrné, že se přizpůsobuje moderní době a vlivu angličtiny, po které přebírá nejen slova, ale také intonaci.