Překlady z/do čínštiny

Pro Evropana se zdá nepochopitelné, že si jednotliví mluvčí Čínštiny nemusejí rozumět. Čínština patří do sinotibetské skupiny jazyků a ty vytvořily za řadu století několik velice odlišných dialektů. Tak odlišných, že si jejich nositelé musejí vysvětlovat smysl vět písemně.

Čínština je velice rozšířená a používá ji více než 1,3 miliardy lidí. Nejpočetnější jsou severočínské dialekty (téměř miliarda mluvčích), ale dialektem Wu mluví až 80 milionů lidí a důležitou jazykovou skupinou je kantonština. Za nejdůležitější nositele jazyka se považují Chanové.

Standardní čínština je založena na pekingském nářečí. Tento vliv je zákonitý, protože vliv centralismu se projevuje nejen v politické, ale také kulturní oblasti. Standardní čínština je úředním jazykem v Čínské lidové republice, na Tchaj-wanu a v Singapuru. A je také úředním jazykem OSN.

Výhodou standardní čínštiny je zápis do čínských znaků nazývaných logogramy, kterým rozumějí také ostatní dialekty. Z hlediska fonetiky se čínština považuje za severní dialektickou skupinu – takzvanou mandarínštinu. Čínština vznikla jako sloučení několika jazyků.

Spisovný jazyk se nazývá paj-chua. Ač se různé dialekty liší, právě spisovná čínština sjednocuje pochopení jednotlivých skupin a jejich porozumění. Čínština není flektivní jazyk jako čeština, slova nemění tvar, ale liší se slovosledem a gramatikou. V Čínštině byl zaveden pojem morfén, což se kryje s pojmem slabika, který je základem slov a je nedělitelná. Spojuje význam i výraz. Na intonaci pak záleží její význam. Proto se nám zdá čínština tak zpěvná.

Překlady čínštiny a především tlumočení jsou velice komplikované. Nejčastěji se používá termín mandarínská čínština, která je nejrozšířenější a tedy nejčastěji překládaná. Výhodou čínštiny je fakt, že Číňané běžně hovoří anglicky a často je proto k mezipřekladu využívána jako zprostředkovatelský jazyk angličtina.